Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pAostý si tiše předčítám,
v lavici psF#maný vzkazy, který znám,
kHmolik slov, co vrEyto je tam
tC#muší už skoro vybledlF#mou,F#m/E 
kdDyž si čtu, divnej pAocit mám,
Hmemýšlím, jak ta lEéta jdou.
R:TAěch knížek čtDených pAod lavicíD,
tAěch kaněk v sDešitě a kAolemD,
Aa místo vzC#7orců v pF#močetniciD 
nHmapsáno "Školo, sbEohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lHmaviciE tužkou popsanAouAmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: